Říká se, že když je okurková sezóna, novináři moc nemají o čem psát, protože se prostě nic moc neděje.

Uplynulé dva roky byly jako jízda na rozbité lochnesce - sedíte, čekáte, kdy dostanete míč, a když už zamíříte, lochneska cukne, a zase nic - těžko cokoli plánovat. A o čemkoli psát, když naše aktivity byly poněkud utlumené.
Letošní konec zimy sliboval konec covidové kalamity a návrat k obvyklým sborovým aktivitám, ale nestalo se. Covid vystřídala válka na Ukrajině. A tak jsme sice koncem zimy stihli zorganizovat lyžařský pobyt dětí a rodin, ale pak už se naše pozornost upínala úplně jinam. Pravidelnými návštěvníky našeho společenství se stala jedna větší ukrajinská rodina, což přináší velké výzvy. Finančně podporujeme služebníky na Ukrajině. Mnozí z nás se zapojili do různých humanitárních sbírek. Ve spolupráci s YoungLife se podílíme na pořádání volnočasového klubu pro ukrajinské děti v Liberci.

Na jaře se uskutečnil výlet do Českého Ráje, dámský výjezd, několik křtů, pomáhali jsme při odpoledním programu před Nocí kostelů... Tak už je asi po okurkách.