Na počátku Bůh stvořil nebe a  zemi. A taky člověka – k obrazu svému. Adam, první člověk, a jeho žena Eva měli žít v zahradě Eden, v souladu s Bohem, v Boží blízkosti. Mohli cokoli, jen ochutnat ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého ne.

Všichni známe pokračování – jak se Eva nechala oblafnout od hada a jak se Adam „zapomněl“ a ovoce ochutnali. Víme také, co následovalo potom. Vyhnání z ráje – s životní perspektivou potu a slz.

Ne, nejhorší není to, že člověk pak musel tvrdě pracovat, že na něj doléhaly nemoci, že už nikde nebyl v bezpečí… Nejhorší je, že přišel o vztah s Bohem. To byl průšvih s dalekosáhlými důsledky.

Ale Bůh je úžasný, na rozdíl od nás má řešení i pro neřešitelné situace.

Všichni se vzdálili od Boží slávy, není, kdo by hledal Boha…. Mzdou hříchu je smrt (Ř 6,23a)… Ajaj, to se neposlouchá dobře – ještěže to má pokračování: … ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši (Ř 6,23b).